Jsme-li v restauraci nebo ve vinárně, číšník nebo sommelier by měl námi objednanou láhev servírovat především tak, aby měla předepsanou teplotu.
Mladá bílá vína 9 – 10 °C
Starší bílá vína 10 – 12 °C
Červená vína 11 – 13 °C
Těžší červená vína 14 – 16 °C
Vína šumivá 6 – 8 °C
Vína dezertní 10 – 12 °C
Vína kořeněná 9 – 10 °C
Ideální konzumní teplota se v mnoha případech liší podle té které země. V našich podmínkách se osvědčují uvedené teploty.
Dále by měl číšník víno představit. Řekne něco o výrobci, popřípadě o dané odrůdě a ročníku. Přitom drží láhev tak, aby hosté mohli vidět etiketu. Číšník by měl umět číst etikety a měl by poznat i původ jednotlivých vín.
Když je host spokojený s představovaným vínem, dá pokyn číšníkovi, aby láhev otevřel. Jde-li o červené víno, měl by láhev ovázat bílým ubrouskem. /Ale může i bílé víno./ Tento ubrousek by měl zachytit kapky při dolévání pohárů.
Staniolová nebo hliníková záklopka se neodstraňuje celá, ale nožíkem /který je součástí číšnické vývrtky/ se odřízne na horním okraji asi pětimilimetrová část od ústí láhve. Zbytek spodní části zůstane na láhvi. A proč se tento úkon dělá kousek pod okrajem a ne přímo na okraji, prostě co nejjednodušeji tak, abychom se dostali ke korku? To proto, abychom se při nalévání vyhnuli kontaktu vína s materiálem záklopky.
Poté je třeba otřít okraj láhve suchým ubrouskem. Při odzátkovávání vývrtkou zavrtáme do středu zátky tak hluboko, abychom ji neprovrtali, protože bychom museli korek lovit párátkem nebo ubrouskem ze sklenky. Tahem zátku povytáhneme až k ústí hrdla láhve a potom ji vytáhneme rukou. Tento drobný, ale důležitý úkon servírování děláme diskrétně a bez zvukových efektů. V restauraci toto samozřejmě dělá číšník nebo sommelier. Vytáhnutou korkovou zátku by měl číšník dát hostům na tácku k dispozici, aby si k ní mohli přičichnout. Je to vlastně první seznámení se s kvalitou vína a podle „zdravotního stavu“ zátky můžeme soudit za jakých podmínek víno v láhvi leželo. Pokud je zátka ve špatném technickém stavu, zpravidla se to projeví i na vůni a chuti vína. Může signalizovat některé nedostatky nebo vady vína.
V takovém případě musí číšník víno nenápadně ochutnat, aby se přesvědčil o jeho stavu. Pokud zátka a víno nejsou v pořádku musí otevřít víno téže značky a ročníku.
Před naléváním je třeba znovu opatrně otevřít hrdlo láhve ubrouskem. Poté číšník odlije trochu vína osobě, která jej objednala. Host se ochutnáním ubezpečí, že je víno správně vychlazeno a neobjevují se v jeho chuti žádné vady způsobené např. špatným uskladněním vína. Když je host s vínem spokojený, dá pokyn číšníkovi, aby obsloužil ostatní hosty u stolu. Nalévá jim podle pravidel z pravé strany. Nakonec dolije pohár tomu, kdo pohár ochutnával. Ten by měl ovšem nejlépe vzorek vína nejdříve dopít, aby mohl číšník nalévat do prázdné skleničky. Dolévání sklenek samo o sobě je diskutabilní úkon. Dobrým zvykem vždy bylo obsah skleniček dolévat znovu až po jejich úplném vyprázdnění. Tradicionalisté se jistě této zásady budou držet i nadále a ani my v tomto případě nemůžeme udělat chybu, napodobíme-li je. Časem bylo povoleno dolévat nedopité červené víno a začátkem 90.let i bílé. Vrátíme-li se ovšem k původnímu zvyku, uděláme jen dobře a přestanou zmatky a dohady. Vyhneme se tak zbytečnému faux pas.
Sklenky je nejlépe dolévat maximálně do dvou třetin jejich objemu. To proto, aby si mohl každý s vínem ve sklence mírně „zatočit“. Rozprostře-li se tímto způsobem víno po skle, uvolní se tím více z vína buketní (aromatické) látky a host má z vína větší požitek.
A teď ještě další jemnosti a doplnění....
Pokud by se nám náhodou stalo, že se nám dostane do rukou láhev opatřená místo korkovou plastovou záklopkou, otevíráme ji tak, že ji asi 3 mm od vrcholu odřízneme.
Jak otvíráme šumivé víno /tzv. šampáňo/?
Už se vám někdy stalo, aby vám správně naservírovali šampus? Vzpomínejte. Těšíte se vždy na odstřelení zátky? Omyl!
Správné otevření šumivého vína je bez výstřelu a bez úniku pěny a vína. Základem je, aby bylo víno správně vychlazeno.
Pak se odstraní staniolová adjustáž a poté opatrně kovový košíček.
Dále se láhev uchopí do bílého ubrousku /alespoň v restauraci/ a nakloní do 45-stupňového úhlu.
Zátku je třeba během těchto úkonů přidržovat prstem. Láhev „rotuje“ v rukách číšníka za stálého držení zátky.
Po vytočení zátky ji bez hluku vytáhneme a okraje hrdla láhve ihned otřeme ubrouskem.
Poté naléváme do připravených pohárů.
Nejprve jen tak symbolicky a po opadnutí pěny doplníme sklenky opět maximálně do 2/3 jejich objemu.
Pokud nejsme v restauraci, ale např. doma hostíme své přátele, tak po otevření láhve vína odlije nejdřív hostitel asi třetinu sklenky sobě, potom nalévá ostatním hostům a nakonec si svou sklenku dolije.
Tento zvyk se udržuje z doby, kdy byla láhev zazátkována nejen korkem, ale i několika kapkami oleje. Ten plul na hladině a chránil víno před přístupem vzduchu, aby víno, zejména v teplých oblastech – nezkřísovatělo a nezkyslo. Olej si tedy odléval do své sklenky hostitel. Tato tradice se udržuje dodnes, přestože výrobní postupy jsou již modernější.
Kromě toho hostitel tímto způsobem odlije sobě případné zbytky korku nebo jeho jemné prachové částice, pokud se náhodou dostanou na hladinu ze zátky.
Je možné otevřít láhev vína dřív než před jeho bezprostředním servírováním?
Odpověď zní: „Ano, v určitých případech.“
Zejména mladá vína získávají většinou na kvalitě, pokud jsou otevřená několik minut před naléváním.
Zejména mladá červená vína se stykem se vzduchem zakulatí a uvolňují svůj aromatický potenciál /říká se, že se otevírají/ a stávají se pružnější. U těch může být láhev otevřena dokonce hodinku i dvě před naléváním.
Ale i mladému bílému krátký styk se vzduchem prospívá. Můžeme se o tom přesvědčit, když pijeme kvalitní bílé víno nalité do sklenky po 4-5 minutách. Archivní dobrá vína je však třeba otevírat těsně před servírováním. Taková vína si uchovávají výrazný lahvový buket a jednoduše „nevadnou“.
Co když máme láhev archivního vína a vidíme tam nějakou usazeninu?
Je to na závadu? Pokud kupuji víno v samoobsluze, je to mladé víno a pokud obrátím láhev a vytvoří se zákal, pak to značí nějakou závadu v technologii. Rychle vrátíme láhev do regálu a poohlédneme se po něčem jiném.
Pokud se jedná o víno staršího ročníku /tedy archív/, je to naopak přirozená věc, když se objeví určitá usazenina.
Při servírování je to možno vyřešit dvěma způsoby. Musím podotknout, že toto se týká hlavně červeného vína.
Máme-li doma láhev velmi starého červeného vína špičkového ročníku a víme, že se druhý den pokusíme tímto vínem omráčit své známé nebo přátele, pak den dopředu láhev postavíme, usazenina sjede na dno a víno se do druhého dne dočistí.
Pak naléváme do sklenek opatrně tak, aby spodek s usazeninou zůstal v láhvi. Chceme-li být ale „in“, tak můžeme provést takzvanou dekantaci - to je přelití vína z láhve do karafy tak, aby opět usazenina /fr. dépot/ zůstala v láhvi.
Můžeme to vidět zpravidla ve vinárně přímo před hostem, při světelném zdroji-většinou při zapálené svíčce. Je to vlastně podobné divadélko jako flambování. Láhev se dá do polohy, ve které se víno skladovalo a opatrně se dekantuje /přelévá/. Jakmile se částice dépotu objeví v blízkosti hrdla, přelévání zastavíme. Je to velmi jemná operace, která vyžaduje zručnost a cit. Zátku z takového vína je bezpodmínečně nutno vytahovat pomalu, aby se sediment ve víně nerozvířil. Usazeniny v červených vínech vznikají po letech ležení v láhvi a tvoří se vysrážením barevných látek a tříslovin.
Usazeniny ve starších bílých vínech jsou velmi často krystalického charakteru a vznikají vysrážením solí kyseliny vinné při nižších skladovacích teplotách. Dekantace u takových vín není potřeba, protože jde o poměrně těžký sediment, který se na láhvi pevně usadí.
Do jakého skla víno servírovat?
Existují stovky druhů pohárů na víno, ale vždy by měly splňovat některé základní předpoklady.Sklenka by měla být z tenkostěnného, bezbarvého a průhledného skla, aby byla vidět barva a čistota vína.
Proto je barevné sklo k jeho podávání nevhodné. Nanejvýš se hodí k podávání mladých vín, burčáku a řezáku, u nichž čistotu a barvu vína neposuzujeme. Sklenička by měla být na stopce vysoké 4-5 cm a právě za stopku bychom měli skleničku držet, nikoliv za tělo sklenky, aby se víno zbytečně neohřívalo.
Je tak lépe slyšet i přípitek.
Při hodnocení bílých vín na různých výstavách vín se používají poháry o obsahu 100-150 ml, při posuzování červených vín bývají sklenky objemnější /200-250ml/.
Šumivá a perlivá vína hodnotíme z pohárů ve tvaru misky na stopce /75 ml/. Co se týká hodnocení vína, toto platí zejména pro degustátory.
K tomu patří ještě další pravidla. Na každý vzorek vína používáme jinou sklenku. Pokud to není možné, použitou sklenku vypláchneme vodou a vínem, které budeme hodnotit. Jak již bylo řečeno, víno naléváme max. do 2/3 obsahu skleničky a lijeme opatrně po vnitřní stěně sklenky.
Svým hostům naléváme do sklenek suchých, zejména šumivé víno, protože v mokré sklenici dochází ke zvýšenému uvolňování oxidu uhličitého z vína.
